Dechberoucí Benátky aneb město lásky na dlani

pondělí, ledna 30, 2017


Vždycky jsem slýchávala, jak jsou Benátky kouzelným místem, romantickým, přímo městem lásky. Avšak nikdy jsem si nedokázala představit, že by to mohla být až taková pravda. Ale v ten moment, co jsem na lodi zahlédla zvonici na náměstí San Marca, právě tehdy, kdy se mé nohy dotkly pevniny ostrova, jsem si uvědomila, kolik pravdy bylo v těch slovech. Nedokážu popsat tu lásku, klid a romantiku, kterou vyzařuje i ta nejmenší ulička, ale mohu vám říct jediné: pokud se tam jednou podíváte, budete vědět, že přesně toto jste hledali. Je to takové útočiště před celým světem, stresem, hektickým životem. Kolem vás je tisíce lidí, kteří vás však neobtěžují, protože sdílí ten pocit s vámi. Zaručuji vám, v těchto uličkách se budete chtít ztratit a věřte mi, úkol to je velice snadný.

Nejprve trochu faktograficky: Benátky (alias Venezia) leží na severu Itálie a jsou hlavním městem oblasti Benátska. Rozkládají se na spoustě menších a větších ostrovech a většina dopravy se odehrává na vodě - takzvaných kanálech. Hlavní tepnou je Canale Grande, který se dále větví, že ani nemáte přehled, kolik kanálů se v celém městě nachází.


My jsme sem jeli s přítelem přes cestovku (autobusem), přes slevový portál slevomat. Zájezd se jmenoval: Výlet do Benátek s návstěvou rodinné vinice a degustací vín a sýrů (už mají psáno jen degustace vín). O té vinici bych se moc nezmiňovala, pro moraváky by to mohlo být moderní peklo - byla to zkrátka velkovýrobna. Na konci jsme si samozřejmě i nějaké to víno koupili (3 pack prosecca za 15 €) a bylo dobré. Avšak degustace byla docela zvlástní, ono i samotný fakt, že probíhala dopoledne, je na pováženou. Zkrátka jsme byli nahnáni do jedné místnosti, kde byla rozlitá vína ve skleničkách, vždy u toho flaška a mezi víny talíře s chlebem, šunkou a kostičky parmazánu. Navíc vín se poté prodávali tři druhy, na stolech jsme měli jen dva a na počet to vůbec nevycházelo. Takže kdo dřív přišel... Ve výsledku bych to spíš nazvala snídaní s vínem. Ale tak snaha se cení. 

Poté jsme jeli k přístavu Punta Sabbioni, kde na nás čekala loď, která nás zavezla přímo do Benátek k náměstí San Marca. Tam začala prohlídla s průvodkyní. Ale po deseti minutách jsme to s ní vzdali, protože tak nezáživný výklad jsme už dlouho nezažili. Tak jsme se vydali objevovat město sami. Měli jsme na to zhruba 7 hodin a můžu vám říct, absolutně nic jsme nestihli. Teda aspoň nic moc z toho, co jsme chtěli. Proto o důvod víc se tam opět vrátit. 

V devět hodin jsme se opět všichni sešli a lodí se vydali na stejné místo k autobusu a zpět domů. Cesta tam i zpět každá trvala po 11 hodinách, což se v tom starém rosklepaném a zmrzlém autobusu zdálo o dost víc. Ale i přesto za to ty Benátky stály a neskutečně jsme si je užili. 

Náš příběh tedy nebyl moc záživný, proto bych vám spíš chtěla předat pár tipů a říct pár faktů. 


Mýtus č. 1: Benátské kanály smrdí

Prý tomu bylo tak v minulosti, kdy místní kanály opravdu plnily funkci kanálů v pravém slova smyslu a veškerá kanalizace z domů se vlévala právě do nich. Navíc byly vody plné odpadků a zvláště v teplém období se z ní vanuly nevábné vůně. To se však v 90. letech vyřešilo a každá domácnost byla povinna si obstarat vlastní čističku.

Tudíž město opravdu nijak nepáchne, pokud vám tedy nevadí vůně moře a ryb, protože samozřejmě benátská pevnina je omývána mořem.

Voda má nádhernou zelenomodrou barvu.

Fakt č. 1: Benátky se potápí

Už jen fakt, že benátské ostrovy mají nadmořskou výšku nula tomu nepomáhá. Navíc díky změně klimatu a globálnímu oteplování stoupá hladina moře. Avšak změna to je postupná (2 mm za rok), odborníci Benátkám dávají zhruba 20 let při nejhorším, v lepších scénářích 50+.

I když je také pravda, že třeba tuto zimu 2016 měli benátčané problém spíše opačný, a to že se jim kanály odvodnily a lodní doprava zůstala zaseknutá v blátě.

Také se ve spojení s Benátkami hovoří o termínu Acqua alta, kdy jsou některé místa ve městě zatopena (především nejznámější náměstí - San Marco, které je nejnižším bodem v Benátkách). Ale není to nic markantního, lidé se s tím naučili žít a prostě chodí po chodnících.

Basilica di Marco a zvonice na náměstí San Marca

Mýtus č. 2: Den na Benátky stačí

Po příjezdu, když jsme tohle s přítelem slyšeli, jsme nechápavě kroutili hlavou. My jsme tam byli zhruba půl dne - od 14h do 21h - a přišlo nám, že jsme nestihli vůbec nic. Celé město se za tak krátkou dobu prostě projít nedá. Možná stihnete jít na nám. San Marco, projít kolem pár zvonic a kostelů a dostat se přes Canale Grande, kde si někde dáte kafe, a půjdete zase na zpátek, ale to je asi tak vše. Pokud to tedy nevezmete z rychlíku a stihnete ještě městskou lodní dopravu na nějaký ostrov.  

Avšak Benátky jsou docela veliké, navíc se skládají z několika ostrovů a samotné centrum je hodně spletité, každá ulička v něm má své kouzlo, a jestli se nodokážete zastavit ani tady, sednout si na molo a kochat se, tak už pravděpodobně nikde. 

Fakt č. 2: V Benátkách jsou davy lidí

Právě čtete o jednom z nejvíce turistických evropských měst, není tedy podivu, že snad pokaždé budete toto místo sdílet se spoustou dalších lidí. Samozřejmě můžete jet mimo sezónu, třeba v zimě, ale zase na úkor toho, že to tam nebude tak krásné (ale to netvrdím, nemusí tomu tak být).

Zajímavým faktem také je, že spousta původních obyvatel se odstěhovává a přenechává město turistům. Popravdě nedivím se, chce to mít pořádnou dávku trpělivosti se každý den prodírat mezi lidmi s foťáčky mluvící tisíce jazyky a věčně se s nimi mačkat v přeplněném vaporettu (= lodní městská doprava).

Každopádně pro mě bylo překvapením, že i když tam bylo tolik lidí, tak nikdo se nijak netlačil a město stejně mělo kouzelnou atmosféru. Nejvíce lidí bylo na náměstích a hlavních ulicích, ale pokud si zajdete a prokličkujete se postraními uličkami, nemusíte potkat ani živáčka. 


Mýtus č. 3: Všechno je drahé

Ano, jak už jsem řekla, jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších evropských míst, proto je tedy logické, že ceny zde můžou mít nadsazené. Ale jako na každém místě, i tady se dá ušetřit a já vám porádím jak.

Jídlo 

Nechoďte do restaurací a už vůbec ne na frekventovaných místech, to je zajisté jasné, to máte jako všude jinde. Ale celkově bych vám doporučila na jídlo nikde nechodit, protože co jsme tak ochutnali, tak nejlepší pizzu měli ve "stánku". Byl to takový malý obchůdek, kde prodávali velké trojúhelníky pizz s pořádnou náloží všemožných ingrediencí. Nepovím vám přesnou polohu, sama si ji již nepamatuju, ale mohu vám s čistým svedomím říct, že to byla jedna z nejlepších pizz, jakou jsem kdy vyzkoušela. Tedy pořád to nemělo na tu z Londýna, o které jsem vám psala v minulém článku, ale stále se to nedá srovnávat s těmi nabízenými v česku.

Dále si pití a jiné "snacky" kupte normálně v supermarketu, ceny jsou běžné, nastavené pro obyvatele, ne pro turisty. A navíc jsme v Coopu narazili na ten nejlepší džus, jaký jsme neměli ani v česku (koukám, samé nej). A stál jen 1 €.

Ubytování

My tam byli jen na jeden den, bez noci, takže k tomu vám nemám co dodat. Snad jen že plánujeme na září druhý trip a doporučujeme si hotel zařídit hodně předčasně a neklást si vysoké nároky. Protože ceny tam jsou astronomické, hlavně pokud hledáte něco pár dní či týdnů předem. Přítel proto už teď zabookoval hotel, který nás přijde zhruba na +/- 5 000 Kč na tři noci pro dvě osoby, což není tak přehnané, ale určitě nečekejte, že něco podobného seženete měsíc dopředu.

Doprava

Choďte raději pěšky protože veřte mi, za ty nervy vám vaporetto nestojí. Jak už jsem říkala, vaporetto je druh městké dopravy - jedná se o motorový člun. Naše zkušenost je taková, že jsme na místě snad čtvrt hodiny studovali, jak to funguje, jaký mají typy lístků a podobně. Pak jsme si tedy koupili za neuvěřitelnou cenu - asi za 7 € jeden lístek, dohromady tedy dva za 14 €, které měly dobu trvání hodinu a půl. Horší je, že ta doba začíná hned od vyjetí lístků z automatu, načež my ještě byli na špatné zastávce, tak jsme přeběhli na další, kde jsme zjistili, že nám loď jede za 10 min. Avšak tam bylo tolik lidí, že jsme se do první várky nevešli a čekali na další, která však jela až za 20 min. Takže takové trochu nedořešené. Navíc loď pak byla samozřejmě přecpaná, takže než se člověk prodere opět k východu, je to trochu na větší nervy. Proto s tím také souvisí, že je lepší si na Benátky udělat více času a prochodit si to tam pěšky, protože i bolavé nožky jsou lepší než tohle, i když to je asi jen o zvyku a taktice derení se.

Gondola

Bez gondoly by samozřejmě nebyly Benátky, ale otázka je, kdo si ji může dovolit. Cena je daná, činí 100 € za zhruba 40 minut jízdy. Prodloužení se platí, zpěv se platí. Samozřejmě to můžete "očůrat" a samotná kapacita gondoly je 6 lidí, tak se s někým domluvit a plně ji obsadit, protože cena je za celou loď, ne za osobu. A nebo prostě zůstat na souši jako my, ale věřím, že projíždění bočních kanálů musí mít neuvěřitelné kouzlo.


Fakt č. 3: V Benátkách je lehké se ztratit

Ano, to je čistý fakt, ale ještě bych k tomu dodala, že v tomto městě se chtít ztratit jednoduše budete. Aspoň já bych si dokázala představit hodiny a hodiny strávené procházením se s přítele ruku v ruce nebo sezením na molu a koukáním na rušný život na kanálu. Přirovnala bych to letní idylce ležení v trávě a koukáním se na mraky. Akorát je to daleko dobrodružnější a romantičtější. 

Ale k samotnému ztrácení - pokud máte chytrý telefon se staženými mapami, tak horké to zase nebude. Na mapách tedy nejsou vyznačené všechny uličky a i když tam valná většina je, vyznat se v nich je náročnější. Avšak vždycky se dostanete k lidem nebo k moři a poté cestu snadno najdete. Hlavní je nepanikařit, brát to spíše jako dar z nebes a užívat si to.

Tohle prostě na hlavní trase nenaleznete.

0 komentářů