#1 Trip po severu Itálie: Bergamo

úterý, října 10, 2017


Po dlouhé odmlce se opět ozývám, plná odhodlání, které mi doufám vydrží na několik článků, protože ano, správně, plánuji vám sem napsat toho vícero. Pro dnešek ale začneme pozvolna a to naším výletem do Itálie. Nevím, jestli jsem to už někdy zmiňovala, ale Itálie je moje a Kubova srdcovka ♥

Hned vedle Londýna samozřejmě. 
Hned vedle všeho ostatního. 
Samozřejmě. 

Tentokrát jsme si zvolili oblast Lombardii. Je to nejbohatší region Itálie - leží hned pod Alpami, v oblasti pádské nížiny. Hlavním sídlem je Milano. 

Tentokrát jsme to vychytali a cestovali jsme letecky. Poučení dneška: letecká doprava je na delší vzdálenosti nejen nejrychlejší, ale i nejlevnější variantou. Překvapivě.

Tip pro vás: 
pro koupi letenek do Milana nemusíte čekat na akce, za příznivou cenu se dají sehnat snad vždy. Hledali jsme si je přes srovnávač kiwi.com a jako nejlevnější nám vyjeli z Prahy do Bergama se společností Ryanair a na zpět z Malpensa s easyJetem. Jen tedy varuji před koupí letenek na tomto portálu, protože i když je na vyhledávání skvělý, na koupi není úplně vhodný, jejich ceny nejsou úplně reálné a většinou jsou nadsazené, aby mohl daný portál z těchto transakcí profitovat.

Milano jako město samo o sobě letiště nemá, ale letiště v obou blízkých městěch je s Milánem propojeno vlakovou spojkou. Možná i autobusovou (určitě i autobusovou - shuttle buses), ale my jsme volili vlakovou variantu. Navíc se nám i tato vzdálenější letiště hodily do krámku, protože jsme chtěli prozkoumat i okolí a takhle jsme k tomu měli nejlepší příležitost.

BERGAMO

Pamatuji si i přesný čas, kdy jsme vylétali, byl to pátek v 10:10. V Praze bylo nádherně, ale hned za Alpami se nám zatáhlo a při příletu pěkně pršelo. A pilot v tomto počasí moc nedokázal vychytat přistání. Ale hlavně že jsme úspěšně dorazili do Itálie.


Jako první jsme nasedli na autobus směr centrum (autobusová zastávka je hned před letištěm i společně s automatem na lístky). Koupili jsme si každý 1,5 hodinový lístek a když jsme asi po 15 minutách dojeli na zastávku, hned u ní nám navazovala lanovka, na kterou se také vztahovala jízdenka. Tudíž jsme se za necelou půl hodinku dostali nahoru do staré části města, která ční nad tou novou.




Sice nám stále trochu pršelo, výhledy byly v oparu, ale i tak to mělo kouzlo. Sladěné fasády domů, romantické uličky, zvonice a kupole, vinice a spousta zeleně. A nad tím vším v dáli sebevědomě ční Alpy s bílými vrcholky. Přesně proto miluju Itálii, ne pro temperamentní a stále veselé obyvatele, ale pro tu architektonickou sladěnost, cit, romantiku ve vzduchu a totální vizuální blaženost.




Ani nedokážu slovy popsat, jak nádherné je to město. Nejenže jsme tam byli de facto sami - lidé se spíše zdržovali na náměstí a v okolních uličkách, a tak při naší procházce nás snad skoro nikdo nerušil - ale i místní uličky, cesty a nečekané výhledy, kdy se vám rozprostře okolí jako na dlani, dokáží vážně očarovat.


Teď, když na to tak zpětně vzpomínám, si přesně vybavuji, jaký to byl pocit. 
Byli jsme jen my dva a město. 
Malé, útulné městečko, které vás svou něžností hladí po tváři. 

Laicky bych si troufla říct, že to je taková Verona bez turistů. Hodně laicky, nutno říct, ve Veroně jsem nikdy nebyla. Navíc třeba jsme měli dobrou ruku ve vybírání termínu, v létě by to také mohlo být o něčem jiném.

Teď asi nastává ta pravá chvíle říct, že už to je nějaký čas, co jsme tam byli. Na náš třídenní trip jsme vyráželi třetí víkend v květnu. Takže extrémní návaly turistů nikde a počasí na městské túry ideální.





Vlastně procházení bylo jediné, co jsme v Bergamu dělali. Popravdě ani nevím, jestli se tam dá dělat i něco jiného. Jestli tam mají nějaké prohlídky klášterů či venkovní představení. Každopadně nám to ke štěstí stačilo. Vlastně jsme si ani před cestou nedokázali představit, že to na nás takhle zapůsobí. Protože fotky jsou vždycky takové "jo, dobrý", ale pokud to člověk nezažije na vlastní oči, tak si nedokáže vychutnat ty detaily, které fotka zachycuje. Barvu listů a květů, kulatost kamenů na chodníku, majestatnost kopců a hor na horizontu.

Prostě kdo neuvidí, neuvěří.





A jelikož hladu se na cestách nikdy nevyhnete, tak co bych to byla za člověka, kdybych vám nedoporučila nějaký místní podnik. Jelikož to dnes pojmeme trochu low-cost, ale zároveň aspoň trochu tradičně pro místní oblast, los padl na Il Fornaio, takovou pekarničku, možná by se dalo říct, kde najdete obložené bagety, chleby, pizzy, ale i sladké pěny apod. Nahoře jsou i prostory pro sednutí. Bylo to po cestě a bylo tam hodně lidí, takže jsme usoudili vysokou kvalitu. A chutné to tam opravdu je! Přesnou adresu vám nepovím, ale kdo by měl zájem, tak zde je odkaz.

No a zmrzlina? Tak ta byla nutností!



Pokračování příště :)

0 komentářů

Děkuji za vaše komentáře :)