Tímto článkem odbočuji od sekce cestování a prozradím vám něco ze svého života. Vlastně to ani tak není o žádné závratné informaci mé existence, spíš něco pro pobavení a vlastně možná by vám to i mohlo dát něco do života, protože si myslím, že na mé začátečnické zkušenosti to zas tak špatné není. No dobře, jak co, ale o tom až na konci článku.

Začalo to tím, že jsem si začala hledat práci na plný úvazek. Pro pochopení, mám dva roky po maturitě, studuji prvním rokem vyšší odbornou a zatím jsem si vydělávala pouze brigádami. Každopádně ale VOŠ a brigády už nejdou časově moc dohromady, takže jsem byla okolnostmi donucena začít si hledat práci na HPP s tím, že hned jak si najdu práci, přejdu na dálkovou formu studia. Protože prostě obor mě baví, jen finance jsou potřeba také. 

Ale oukej, všechno v pohodě, rozeslala jsem pár (desítek) odpovědí na inzeráty. Většinou to byly pozice spojené s administrativou, jelikož studuji obor Personální řízení a chtěla jsem aspoň okrajově být v oboru. A teď přijdou zlaté rady dneška. Troufám si říct, že pokud se tímto budete řídit, práci snů máte v kapse. Tak dobře poslouchejte.

Všechno musíte vsadit na první dojem. Uvědomte si, že na inzerát firmě odpoví x desítek uchazečů a už v tento moment vy musíte zaujmout. V odpovědním formuláři je podmínkou životopis, já bych jen doplnila, že neopomeňte mít v životopise i svou fotografii. Je to první vizitka o vás. Na fotce buďte uvolnění, usměvaví, ideální je hlava + ramena, hlavně žádný duckface, klidně ať to je selfíčko, hlavně ale ať to nejde poznat. 

Pro spoustu pozic je prvotní vámi napsaný "dopis" podmínka. A pokud to podmínkou není, i přesto ho přiložte. Hlavně ale nemějte jeden univerzální text pro x pozic. V tento moment nejvíce záleží, musíte být trefní a originální. Až bude personalista procházet všechny poslané žádosti, musí se u té vaší zastavit, musí ho zaujmout a práve v motivačním dopise naženete nejvíce plusových bodů. 

Držte se tří zásad: 

Kašlete na A4 monolog o tom, jaké jsou vaše zkušenosti, co vám jde a v čem jste nejlepší na celém světě. Pište upřímně, bez zbytečných frází a okecávacích řečiček. Miřte hned na cíl, na omáčku nemá nikdo čas. Zmiňte své zkušenosti, ale vztáhněte to na to, jak je můžete zúročit. Napište i jací jste, jaké jsou vaše silné stránky, ale vždy to musíte směrovat k výkonu na dané pozici. Klidně i napište, že tu firmu znáte dlouho a že ji jako zákazník máte rád, cokoliv. 

Hlavně pravdivě. 

A pokud nemáte žádné zkušenosti (třeba jako právě já), riskněte to a klidně jim ukažte, že to víte, ale že vás to nezastaví, že víte, co ve vás je, a že se nebojíte si za něčím jít a udělat pro to maximum. 

Buďte lidští. 

A hlavně upřímní. 

No a máte první dojem v kapse. Vemte si, kolik personalista musí přečíst papírů od kolika lidí, proto ho musíte hned zaujmout, aby si to vůbec celé přečetl a aby si vás zapamatoval. Možná že si vás nebude pamatovat na dlouho, ale na to, aby vás pozval na pohovor, by to mohlo stačit. 

A teď už jde do tuhého. Vlastně v tomto bodě vám nijak neporadím. Teprve před pár týdny jsem si procházela svým prvním pohovorem, ale zase na to, že to byl první, jsem ho (bych řekla) zvládla na jedničku. Četla jsem tolik článků z Jobs, Forbes a dalších webovek, chce si to vážně načíst a připravit se. Také jsem sledovala spoustu youtube videi, můžu vám doporučit Jana Laibla, jeho hodinová přednáška z Profesia Days je hodně poučná. 

Jak prodat sám sebe na pracovním pohovoru

Takže se v první řadě připravte. Na internetu najdete nejčastější otázky, které většinou padají, a k těm si stačí sednout a odpovědět si na ně. Pak vás toho tolik nepřekvapí. Hlavně si nezapomeňte  vyhledat informace o dané firmě, musíte ji znát do puntíku. Nebo asi ne úplně do puntíku, ale vědět o ni základní informace a udělat si vlastní představu o tom, jaká je její filosofie, protože to na pohovoru na stoprocent zúročíte. 

Taky si sedněte ke svému životopisu a projděte si své předešlé pracovní zkušenosti (brigády v mém připadě) a řekněte si, co vám každá jednotlivá přinesla. Práce s oblečením - pečlivost, obsluha v restauraci - rychlé rozhodování a proklientský přístup a manuální práce v továrně - třeba systematičnost a pracovní nasazení. Zkrátka vy musíte přijít na to, jak vás každá jednotlivá práce obohatila, protože to pravděpodobně bude to, s čím budete pracovat. Také se připravte na to, že se vás personalistka bude ptát na kolektiv, proč jste danou práci opustili a chcete jít jinam apod. 

Co si před pohovorem připravit:

Za mě nejhorší otázky:

Co by o vás řekl váš zaměstnavatel a co by řekli vaši kolegové? 

- To je docela záludná otázka. Vlastně co by se na ni dalo odpovědět? 

Vychvalování a vychvalování. Těžko na sebe prásknete, že by váš předchozí zaměstnavatel o vás řekl, že věčně chodíte pozdě a do práce vás musí nutit. To zároveň platí i o otázce na kolegy, přece je jasný, že vy jste v kolektivu ten nejlepší a ostatní jen žárlí. 

Asi nejlepší rada zní, buďte opět upřímní, ukažte jaké byli vaše předchozí vztahy, ale hlavně na nikoho neházejte špínu.

Proč bychom měli vybrat právě vás?

- S touto otázkou jsem se naštěstí nesetkala, ale řekla bych, že bude hodně častá. Co bych vám ale asi poradila: moc to neokecávejte, řekněte jak byste tu práci zvládali, váš pozitivní přístup k filosofii firmy a snaživost a rychlou učenlivost. 

Přizpůsobivost je standard, kterému se nevyhnete.

Teď už přijde na řadu ta vtipná část. Pro mě teda spíš ta trapná. Proto tuto část už neberte jako radu, spíše jako varování. 

O druhém kole jsem si načetla, že většinou bývá o prohlubování informací, o motivaci k dané práci apod. Tudíž spíš už jen pracujete s tím co minule. Ale v tom jsem se tak trochu spletla. 

Když jsem byla na svém prvním druhém kole (to zní zvláštně, prostě první zkušenost s druhým kolem pohovoru, chápeme) bylo to spíše o domlouvání se na časové době, platu, benefitech, smlouvě a prvních dnech. De facto už mi bylo řečeno, kdy nastoupím a kdy podepíšu smlouvu. 

Ale na mém druhém druhém kole pohovoru (druhé kolo pohovoru v jiné firmě) to bylo o trochu něčem jiném. Konal se dva dny od toho prvního, takže já celá sebevědomá z předchozího prvního druhého kola, kde jsem byla přijata, jsem na férovku nakráčela i na toto druhé kolo. Nepřipravená na nějaké debatování a obhajování se. Možná o to víc mě zaskočilo, když s pesonalistkou byla i vedoucí oddělení. Každopádně já pořád nos nahoře a div ne v ruce připravenou propisku k podpisu smlouvy, jakože: "já jsem si teda vybrala vás". No docela bych chtěla vidět svůj výraz, když mi bylo oznámeno, že pro mě mají připravené vzorové situace, na které musím rychle reagovat. 

Ale vlastně ne, svůj vyraz bych chtěla vidět spíše v té druhé části, ale k tomu se ještě dostaneme. 

Takže vzorové situace, to chtělo mít čistou hlavu a dobré nápady. U mě to tedy spíše vypadalo tak, že jsem měla prázdnou hlavu a nápady jsem tahala až z paty za doprovázejícího hlasitého, a už ne tak sebevědomého, "eeeeehm". A můžu vám říct, že v při těchto modelových situacích nepomůže ani okecávání. Protože když okecáváte něco, o čem nemáte ani páru, každý to pozná. 

Věřte mi. 

Ano, vlastní zkušenost. 

Takže jsem si řekla, že tohle už horší nebude, ale že se budu pořád usmívat, že to nějak snad aspoň trochu doklepu. Každopádně když mi bylo oznámeno, že další část je mluvení v angličtině a to přesněji popis firmy cizinci-klientovi a zároveň využití znalostí o firmě, které mi podrobně byli řečeny na prvním pohovoru (před dvěmi týdny od toho druhého), měla jsem chuť se zvednout, poděkovat a rychle odejít. 

A ano, toto je přesně ta část, o které jsem mluvila prve, že bych chtěla vidět svůj výraz. 

Řeknu vám - byl to masakr. Nebyla jsem jim schopná v ten moment říct o firmě jedinou informaci česky, natož anglicky. Jako jo, snažily se mi poradit, co bych tak mohla říct, ale já skončila na jedné hezké větě. 

"It is IT company." 

A víc mi můj mozek nepobíral. 

A když se mě pak ptali na mě, na mé zájmy a školu, to byla přesně ta část, kdy bych zase já nejradší neviděla jejich výrazy. 

Proboha teď vám dám tu největší radu do života: vždy si připravte pohovor i v angličtině. Protože není nic trapnějšího, než že jim řeknete, že jste rok dělali kurz angličtiny a vaše jazyková úroveň je B1-B2 (tu B1 tam schválně říkám sama od sebe, i když podle papírů bych měla mít B2) a pak jim jste schopní říct pouze "It is IT company." a spoustu "Eeeehm..." a "I'm sorry I don't know how it say". A tyhle tři věty říkat pořád dokola. 

Ano. 

Přiznávám. 

Jsem tragéd. 

Takže jsem nastoupila do Amazonu, jezdím si s ještěrkou a mám se fajn.

No dobře, pořád mám jistou tu první práci, kde mám už i datum nástupu, ale stejně, chápete, radši bych tu druhou. I když vlastně po tom druhém kole... Raději ani ne, děkuji pěkně, v té firmě už mě v životě neuvidí a doufám, že z toho není žádný záznam. Ale vlastně. Jo, záznam bych docela brala, aspoň by to byl odstrašující příklad pro děti aneb "děti, učte se!".

Snad vám byla aspoň trochu přínosná první část článku a snad si z té druhé vezmete aspoň trošku ponaučení. A prosím, dejte mi vědět své zkušenosti, i třeba vtipné/trapné zážitky, bych chtěla vědět, jestli v tom nejsem sama. 

Mějte se krásně :)